A která je ta nejlepší - rozdělení pijáků whisky

Lednový večer, venku mráz, až praští, zajíci válej sudy na sněhu, a já si doma, v domku na okraji Prahy, hovím hezky v teple, hluboce zabořen v koženém křesle. Krbová kamna jsou rozpálena do červena a plameny mnoha zlatavými odstíny pronikají nápojem, který se nádherně leskne v degustační sklence ze sklárny Glencairn. Lehce kroutím sklenkou a se zaujetím se kochám gotickými oblouky, které krásně viskózní tekutina vytváří na stěnách sklenky (pokud by středověcí stavitelé znali tento vskutku královský nápoj, podezíral bych je, že inspiraci pro lomené oblouky hledali právě ve sklence s whisky). Krásný, bohatý a lahodný nápoj. Ale která whisky je ta nejlepší? Obligátní odpověď: „Ta, která vám nejvíc chutná,“ zajisté neuspokojí ty, kteří dosud ochutnali pouze whisky z discountů, neboť jejich chuťový rozhled je vskutku velmi, velmi úzký (i když i zde narazíte na řadu „odborníků“, kteří budou řešit, zda whisky XY za 120 Kč je lepší nežli whisky YX za 130 Kč a jak jsou obě vskutku lahodné – brr!). Jelikož každý člověk má jiné chuťové preference, zřejmě nenajdeme univerzální radu, kterou whisky si koupit, kterou whisky si nejlépe užít. Pokusím se tedy (v lehčím tónu) stanovit jednotlivé skupiny a pro ty vybrat rámcově vhodnou whisky. Bohužel prostor není takový, aby se dostalo na všechny vhodné, takže vybírat budu zejména z whisek, které jsou na českém trhu lehce k sehnání (vyjma několika výjimek).

Začátečník

Panic nepolíbený, pole neorané. Člověk, který v životě whisky neochutnal a pokud ano, pouze tu nejobyčejnější (mnohdy se současně jedná i o kategorii těch nejhorších). Pokud jej první setkání s takovou parodií na whisky neodradilo (a na takové narážím převážně), je prakticky jedno, jakou whisky začne pít, protože už snad nelze vůbec nic pokazit. Jediný, s čím bych byl opatrný, je obecně whisky z oblasti Islay, případně výrazně rašelinové whisky z jiných oblastí (např. whisky Balechin z produkce palírny Edradour), které by takto nepoznamenané jedince mohly již natrvalo odradit natolik, že již při vyřknutí slova whisky, by jim hrůzou vstávaly vlasy na hlavě, chuťové pohárky by prchaly do emigrace do jiné části těla a je samotné by pojal nezadržitelný třes. I když ani zde to samozřejmě neplatí absolutně, neboť jsem zažil situaci, kdy naprostý začátečník po ochutnání velmi výrazné whisky Laphroaig Quarter Cask se labužnicky olízl – a stal se již natrvalo milovníkem výrazně fenolových whisky. Nicméně pro začátečníka bych doporučoval spíše lehké, nekomplikované whisky, jako např. Glenkinchie 12 let (velmi čerstvá, až osvěžující, lehce evokuje návštěvu dubovým dřevem obložené vesnické cukrárny 2. poloviny 20. století – lékořice, ovocné koláče, cukrovinky -, přičemž po odchodu na patru zůstane závan příjemné suchosti a máty) nebo Auchentoshan 10 let (lehce pepřovitá, ale jen tak, aby dala najevo, že žije, s citrusy osvěženými vanilkou a uloženými v dubové krabičce, která, když ji otevřete, vás překvapí velmi olejovým charakterem, s příjemně sladovou chutí s velmi lehkým náznakem čokolády).

Romantik

To je člověk, který vyhledává místa, jež mu whisky nejvíce evokuje. Ať již se jedná o dřevem obložené bary s koženými sedacími soupravami, nejlépe značky Chesterfield, a s krbem, případně lehce chladivé podzimní procházky lesem či procházky po golfovém hřišti. Takový typ člověka od whisky očekává jistý esoterický zážitek, jisté mystérium. Chce se whisky nechat okouzlit, inspirovat. A jelikož je mu vlastní jistá představivost, rád dává průchod imaginaci. Pro takového člověka jsou pak ideální whisky, jako je například již výše zmiňovaný výrazně fenolový Laphroaig Quarter Cask (po jeho ochutnání se přenesete na břeh rozbouřeného moře, kde sedíte na doma dělaném dřevěném houpacím křesle ve dveřích tradičního kamenného domku s doškovou střechou, venku lehce mží, vy koukáte, jak rozbouřené moře převaluje chuchvalce mořských řas, jejichž vůně se k vám, přes místy vřesem zarostlý břeh, z dáli nese, v misce vedle vás jsou zbytky karamelu, přičemž v krbu vedle vás žhnou poslední kusy rašeliny a z rohu se k vám nese „vůně“ rozbité dvanáctilitrové lahve jódové tinktury), případně Highland Park 12 let (po jejím ochutnání jste najednou na zahradě v období babího léta, odpolední slunce příjemně teple hřeje, vy jste před chvílí dohrabali listí, které jste na druhém konci zapálili a z rozkoší si vychutnáváte tu zaslouženou chvíli odpočinku, kdy si na verandě svého domu v klidu dáváte čerstvý chléb namazaný lehce slaným máslem a potřený vysokou vrstvou vřesového medu).

Drsňák

Člověk, který se s ničím nemazlí. Miluje vše, co je ostré, výrazné. Toho nějakým „čajíčkem“ neoslníte. Ten si chce tu svoji sklenku skutečně užít, musí jej doslova nakopnout. Pokud po jejím požití plive oheň, dobře. Pokud plive žiletky, výborně. A pokud se skácí v bolestivých křečích, excelentně (zde ale doporučuji opustit oblast skotské whisky a zabrousit do oblasti čisticích prostředků). Pro takového jedince je ideální například Talisker 10 let (i přes nenápadných 45,8% alkoholu to je destilované ústřední topení, po jehož požití nezkušeným jedincům do očí vstoupí slzy a z uších začne nenápadně unikat pára, nicméně nechají-li se unášet samotným nápojem, objeví v něm mnoho vrstev rozličného, převážně ostrého, koření, kombinovaného s příjemnou kouřovitostí, sladovou sladkostí, ba přímo sirupovitostí, přičemž však ostrá pepřovitá chuť a dlouho výrazné teplo jsou naprosto dominantní), případně Glenfarclas 105 – jediná standardně vyráběná skotská single malt whisky o síle 60% alkoholu (ta spíše svojí silou nelži drsností zaujme, neboť pod drsnou slupkou se skrývá jemná, sametová whisky, zejména však hluboká, která ve své chuti kombinuje sladkost, čokoládovost a chuť sušeného ovoce s výraznou kořenitostí a chutí chilli papriček a zázvoru).

Badatel

To je člověk, který vám i o půlnoci vyjmenuje všechny majitele, ředitele a vrátné u všech existujících i zaniklých palíren. Je to člověk, který na internetu místo stránek se sportovními výsledky, zprávami z akciových trhů, případně stránek s hanbatými slečnami otevírá všemožná fóra o whisky, odebírá všechny myslitelné i nemyslitelné časopisy o whisky, jeho knihovna je velmi monotematicky zaměřena. Znalosti má bezbřehé, nicméně chuťové buňky strádají, neb díky soustavné badatelské činnosti žijí prakticky asketickým životem. Badatele skutečně potěší jakákoliv kvalitní whisky (věřte, že dárek v podobě nekvalitní whisky sice laskavě přijme, ale po vašem odchodu jej použije jako čistidlo na případné skvrny na ošacení), která potvrdí jeho badatelské výsledky. Zejména jej potěší whisky z nějaké limitované edice, která je pokud možno již nedosažitelná. Chcete-li mu udělat radost, případně patříte do této skupiny, určitě vás nezklame limitovaná edice řady z palírny Ardbeg, která byla vypálena v roce 1998 a následně postupně lahvována v roce 2004 (Ardbeg Very Young), 2006 (Ardbeg Still Young), 2007 (Ardbeg Almost There) a 2008 (Ardbeg Rennaisance).

Snob

Přestože málokdo o sobě hrdě prohlásí, že je snob, je takových jedinců nemálo. I v oblasti whisky se to jimi jen hemží. Takový jedinec se vyznačuje přehnanou snahou, získat a hlavně ukázat svému okolí tu nejdražší lahev, bez ohledu na to, zda je chutná, či nikoliv. Hlavním měřítkem je cena. I tak i zde se dá najít whisky, která takového jedince nejen osloví a potěší, ale bude i velmi kvalitní (nebudete tomu věřit, ale i mezi velmi starými drahými whiskami naleznete kousky, po jejichž požití máte pocit, že cucáte dřevěný špunt s pilinami). Má-li snob v peněžence mrzkých 250.000 Kč, může si dopřát jednu z celkově vyrobených 60 lahví whisky Dalmore o stáří 50 let. Pro tuto whisky, která byla lahvována v roce 1978, byly vybrány nejen sudy whisky z počátku 20. let 20. století, ale i několik sudů s whisky, které pocházejí již z konce století 19. A má-li snob o pouhých 50.000 více, může se pyšnit lahví whisky Macallan z roku 1953 (lahvováno v roce 2002).

Trtič

S trtičem se zajisté setkal každý z nás. Je to totiž člověk, který vyzbrojen výstřižky z časopisů pro dívky a ženy, případně z denního tisku, po ochutnání dvou až tří druhů discount-no-name-whisky a po shlédnutí několika detektivních seriálů oblažuje okolí svými hlubokými znalostmi. Přispívá na všemožná internetová fóra, která zaplavuje svými „odbornými“ hodnoceními jednotlivých whisek (vzhledem k portfoliu, které ochutnal, se většinou jedná o whisky té nejnižší cenové skupiny, případně whisky, které již byly tisíckrát hodnoceny a u kterých se snaží přijít s něčím novým, objevným), před veřejností vystupuje jako největší odborník a setkáte-li se s ním, oblažuje vás takovými perlami, jako např.: skotská whisky zraje v třešňových sudech (lehká záměna sherry za cherry), skotská whisky je zásadně dvakrát pálená zatímco irská třikrát (chudák např. palírna Auchentoshan z Glasgow, která, aniž to tušila, se přestěhovala do Irska) a to ze žita (na moji nesmělou otázku, kde na to přišel, se mi od jednoho trtiče dostalo odzbrojující odpovědi: „A proč se jí asi již dlouhá léta v Čechách říká žitná?“), whisky má zásadně 40% (zde si to zřejmě plete minimálním povoleným obsahem alkoholu ve whisky), karamelový charakter whisky se dostává do whisky právě přidáním karamelu (ten se, pravda, používá u některých whisky k dobarvení, nicméně celkový vliv na chuť má, vzhledem k použitému množství, prakticky nulový) a ovocné chutě se do whisky dostanou tak, že se jednotlivé ovoce před lahvováním ve whisky maceruje (neumím si představit, jak se v jeho podání do whisky dostává třeba charakter staré kůže, případně medicínský charakter whisky – raději nepředstavovat). Vrcholem potom je tvrzení takového trtiče, že pil 105 letou whisky (lehká záměna starého skotského způsobu stanovení obsahu alkoholu v destilátu – 105 Proof, což odpovídá 60% – za věk u již zmiňované whisky Glenfarclas 105), případně že pil víc jak padesát let starého Procházku (měl sice červenou etiketu, ale u dědy na půdě ležel více jak padesát let, takže je to padesátiletá whisky – že whisky stárne pouze v sudu, jej více méně nezajímá). Musím upozornit, že se všemi výše uvedenými argumenty jsem se již nejednou setkal, přesto mne však dokážou neustále překvapovat. Lidská fantazie je nezměrná (stejně jako blbost). Pro takového člověka se potom těžko cokoliv doporučuje. Jeho znalost snad neurazí lahev whisky Glenfiddich Special Reserve, která je pravděpodobně nejznámější skotskou single malt whisky na světě. Jedná se o tělnatou a plnou whisky s výraznou sladovostí, zpočátku sladkou, která ale velmi rychle přechází v dubovou suchost, doplněnou bohatým ovocným charakterem (dominující hruška) a na pozadí problikává lehce kouřový charakter.

Znalec

To je prakticky protipól trtiče. Je to příslušník relativně úzké skupiny, který se většinou rekrutuje z prodejců a dovozců whisky, barmanů, publicistů, kteří o whisky píší a přednáší, sběratelů a skutečných (a zkušených) milovníků whisky. Jsou to lidé, kteří se whisky věnují ať již profesně, tak případně jako hobby (většinou se tyto dvě množiny prolínají). Jejich znalosti jsou vesměs široké a hlavně skutečné. Navíc jejich chuťové pohárky se setkali již s mnoha druhy whisky, takže dokážou porovnat a hlavně zařadit a specifikovat jednotlivé whisky. Pro ně je každá nová whisky objevem, který je posune dál. Většinou se o své poznatky velmi rádi podělí, a přestože každý individuálně preferuje určitý druh whisky, obecně se shodnou. Jim doporučovat jakoukoliv whisky je nošením sov do Atén. Nicméně i zde je možno narazit na whisky, kterou neznají. Většinou se ale bude jednat o velmi limitovanou edici, případně soukromou edici či naopak úplnou novinku. Ne každý je schopen obsáhnout vše, takže taková whisky evidentně potěší. Co takhle Glenmorangie Sonnalta PX (PX pro Pedro Ximenez – sudy z jihošpanělského Jerezu, kde zrálo výše zmíněné sherry a v nichž následně dozrávala tato překrásná whisky) ze série Glenmorangie Private Collection? Překrásná, plná whisky, v chuti bohatá, šťavnatá, evokující slunnou Afriku, kde si tak v klidu sedíte ve stínu, popíjíte lahodnou kávu oslazenou medem, pochutnáváte si na rozinkách s mandlemi a přitom na vás svůdně mandlovýma očima pomrkávají kolemjdoucí krásky, jejichž pleť připomíná tmavou čokoládu. Nedali byste si?

Na předchozích řádcích jsem se pokusil s nadhledem rozdělit konzumenty whisky do několika základních skupin. Že jsem neobsáhl všechny skupiny, že mnohdy jedinec v sobě spojuje několik skupin najednou (drsně romantický snob)? Nevadí. Článek spíš má lehce zábavnou formou seznámit s několika typy whisky. A pokud se zde najdete, whisky si vyberete a budete spokojeni – článek svůj úkol splnil. Sláinte!

Václav Rout