Whisky Live Belgie

Po několika hodinách vjíždíme do ospalého lázeňského města, kde nás vítá drobný déšť. Zaparkujeme auto a již slyšíme tóny skotských dud. Ano, jsme tu správně. Kde jsou skotské dudy, nemůže chybět skotská whisky. Po několika krocích přicházíme k honosné budově kasina, kde festival probíhá. Zaplatíme mrzký peníz za vstupné (20 euro), vyfasujeme degustační skleničku, která všem návštěvníkům po odchodu zůstává, poznámkový blok a tužku (to abychom si mohli zaznamenávat svoje poznatky) a plni nedočkavosti vyrážíme na ochutnávky.

Již těsně za vchodem se na nás směje stánek palírny Highland Park a Macallan (obě palírny patří do skupiny Edrington). Projít kolem nich bez povšimnutí nelze. Bohužel nabízejí pouze svoji standardní nabídku nicméně pro nastartování chuťových buněk si nelze přát nic lepšího.

A již vcházíme do hlavního sálu. Celý je podél zdi obestavěn stánky s whisky. Samozřejmě převažuje skotská, nicméně jsou zde i whisky irské a japonské, americké a kanadské nevyjímaje. Jako správní průzkumníci, postupujeme disciplinovaně od stánku ke stánku a vynecháváme to, co buď známe, nebo co není ve středu našeho zájmu. I tak toho ještě zbývá hodně. K ochutnání je totiž více jak 450 druhů whisky, takže je vskutku z čeho vybírat.

Navnazeni prvními doušky, začínáme vplouvat do jednotlivých stánků a zkoumat jejich nabídku. Některé nás vskutku nechávají chladnými, neboť se snaží zaujmout standardní produkcí známých značek (zkoušet vzorek např. u stánku Laphroaig, který mám sice velmi rád, ale který nabízí pouze obě verze desetileté, jednu patnáctiletou a Quarter Cask, které má každý i začínající milovník této značky nachutnané, mi přijde zbytečné). Naopak, chladným mi nenechá nabídka z nezávislé plnírny Wemyss, která lahvuje pouze jednotlivé sudy, přičemž je má rozděleny do čtyřech kategorií, podle oblastí – Nížina, Vysočina, Speyside a Islay. Při ochutnání jednotlivých dostupných vzorků (Mortlach, Caol Ila, Aberfeldy) jsem mile překvapen. Skutečně, jak si dali do vínku, jimi vybrané sudy představují charakteristické vlastnosti jednotlivých palíren. Škoda, že od každého sudu je pouze cca 300-600 lahví.

Pokračuji dále a postupně ochutnávám, nabídku z Glengoyne (např. Tokaji Wood Finish, který si na festivalu odbývá svoji premiéru, mne mile překvapil, neboť dosud jsem měl s whiskami stařenými v sudech od tokajského špatné zkušenosti), Aberlour, Aberfeldy, Dalmore, Isle of Jura (kromě standardní produkce i zajímavá ukázka limitovaných edic, z nichž jedna si také odbyla premiéru právě na tomto festivalu). Glenmorangie, Ardbeg (překvapivě z pohledu Ardbegu nerašelinová edice Blasda), Glenlivet a dalších.

Chuťové pohárky jsou zaplněny a tak jim jdeme dopřát trochu odpočinku lehkým obědem a krátkým odpočinkem, během něhož se napájíme čistou vodou (to aby se naše unavené chuťové pohárky opět vzpamatovaly). Čeká nás totiž vrchol dnešního dne – ochutnávka raritních whisky.

V nabídce festivalu totiž je krom jiného i možnost ochutnat whisky ze starých plnění. Jaká je asi např. Highland Park 12 let plněná v roce 1970? A jak chutnal Bladnoch plněný v roce 1973? To jsou otázky, na něž získat odpověď je nejsnazší právě teď., neboť právě pro tento festival bylo načato několik desítek druhů starého plnění skotské whisky, přičemž u některých lahví se jednalo o prakticky poslední takové exempláře na světě. Tomu i odpovídala cena jednotlivých vzorků, která se pohybovala od 10 do 40 Euro za vzorek 0,02 l.

Abych se na to připravil, navštěvuji nejdříve stánek palírny Glenfarclas, u něhož obsluhuje současný majitel palírny a příslušník 6. generace rodiny Grantů, která tuto palírnu již od roku 1861 vlastní, pan George Grant. Zde je totiž možnost ochutnat whisky ze série Family Cask Reserv, což jsou whisky z jednotlivých ročníků od roku 1952 do roku 1994. Vybírám si vzorky z roku 1966 a 1968. Zejména druhá jmenovaná je doslova nádherná (i když ani ročník 1966 není k zahození). Ačkoliv má obsah alkoholu 65,1%, je naprosto jemná, přitom mohutná, ovocná, s náznakem domácí marmelády, kdy vás omámí svůdná vůně vanilky, lékořice, medu, rozinek, marcipánu a kandovaného ovoce. Překrásný zážitek.

V nábožném vytržení přicházím ke stánku, kde je možno ochutnat whisky ze starých plnění. Očima vybírám a stále nevím, kde začít. Asi by to chtělo něco jemného na začátek. Co takhle osmiletý Bladnoch z 80. let? Zkouším – a milé překvapení. Velmi komplexní, bohaté aroma, kde převládá tropické ovoce, citrusy, lehce káva a mořský vzduch. Na chuti je pak mohutná, lehce smetanová, a opět citrusy, zejména pak citrón a grapefruit, kterým zcela schopně sekunduje zelené šťavnaté jablko, to celé zahalené v lehce kořenitém oblaku, kde občas prosvitne náznak bílého pepře a lehce dubu. Nořím se do dalších a dalších vzorků, z nichž za zmínku stojí zejména sedmnáctiletý Highland Park plněný v 70. letech, který je jedním slovem prostě nádherný – aroma je jemné a naprosto elegantní, kde se objevují zejména medové tóny, tolik typické pro tuto whisky, podporované vůní starého tmavého rumu v dřevěných sudech, které místy prostřídávají sudy z překrásným těžkým vínem a sherry, které jakoby byly uloženy ve sklepu na tropickém ostrově v pomerančovém háji . V chuti je pak naprosto grandiózní – lehce kouř, máslové karamelky, včelí vosk, leštěné dřevo, to vše v nádherné harmonii jako dobře sehraný symfonický orchestr.

Vychutnávat takovéto whisky chce čas. A tak den utíkal a než jsme se nadáli, byl čas opět odjet. Jen neradi jsme se loučili s kasinem ve Spa, kde bylo ještě tolik whisky k ochutnání. Není však v lidských silách ochutnat všechnu na festivalu nabízenou whisky a tak nezbývá, nežli se zúčastnit dalšího festivalu Whisky Live.

Václav Rout